Team Members Profile

Vranka pruhoploutvá Cottus poecilopus
Vranka pruhoploutvá

Cottus poecilopus

Vranka pruhoploutvá - Cottus poecilopus

Výskyt:

Dříve uváděna jen z horských toků karpatské oblasti. Dnes je známa i z Jeseníků z povodí Odry (Opava, Moravice, Desná) či z východního Slovenska z povodí Tisy. Ojedinělý je nález ve Fryšávce (povodí Dyje). V povodí Labe chybí. V tocích, kde se vyskytují oba druhy, osídluje vyšší úseky nad zónou výskytu vranky obecné. Je náročnější na obsah kyslíku.

Popis:

Je robustnější dorůstá až do 20 cm. Břišní ploutve dosahují k řitnímu otvoru. Jejich vnitřní paprsek je výrazně kratší, nedosahuje 40 % délky nejdelšího paprsku. Tmavé skvrny na břišních ploutvích splývají  ve výrazné pčíčné proužky. V ČR řazena k druhům zranitelným.

Způsob života:

Je podobný jako u Vranky obecné.

Vranka obecná Cottus gobio
Vranka obecná

Cottus gobio

Vranka obecná - Cottus gobio

Výskyt:

Žije v čistých horských a podhorských tocích, ostrůvkovitě po celém území ČR a SR. Obývá mělké úseky s kamenitým dnem.

Popis:

Dorůstá do 10 cm. Kůže je bez šupin. První hřbetní ploutev je tvořena nerozvětvenými paprsky, které nevyčnívají z ploutevní blány, zadní ploutev je z paprsků větvených. Břišní ploutve jsou pod prsními a nedosahují k řitnímu otvoru. Trup je hnědavý s tmavým mramorováním. Břišní ploutve jsou bělavé, bez skvrn. Jejich vnitřní paprsek je delší než polovina nejdelšího paprsku. 

Způsob života:

Je aktivní večer, přes den se ukrývá pod kameny. Pohybuje se krátkými poskoky. Loví v nejbližším okolí úkrytu larvy vodního hmyzu a blešivce. Tře se v III-V. F přilepí jedinou dávku jiker na spodní nebo boční očistěnou stranu kamene, příp. do vyhloubené jamky v písku. M jikry po oplodnění hlídá.

Význam:

Je bioindikátorem čistých vod. V ČR je zranitelným druhem.

   

Úhoř říční

Anguilla anguilla

Úhoř říční - Anguilla anguilla

Výskyt:

Původně se vyskytoval jen v ČR v povodí Labe. Dnes díky umělému vysazování žije v tekoucích vodách, rybnících i v přehradních nádržích po celém území ČR i SR.

Popis: 

Hadovité tělo dosahující délky do 50 cm a váhy 0,3 kg (MM), resp. až 2 m a 6kg (FF) (max. v ČR: 5,8 kg v SR: 95 cm a 1,8 kg). Drobné cykloidní šupiny jsou vnořeny hluboko do škáry, takže povrch těla je hladký. Chybí břišní ploutve a nepárové ploutve srůstají v souvislý ploutevní lem. Velká koncová ústa jsou široce rozeklaná, čelisti ozubené. Plynový měchýř spojený s jícnem plní funkci dýchací. Bohaté kapilární sítě ve škáře svědčí o velkém významu kožního dýchání, jež je využito při pohybu po souši.

Způsob života:

Tažná ryba. V období sladkovodního života se zdržuje u dna, vyhledává různé úkryty, často se zarývá do bahna. Během migrací se při překonávaní překážek může pohybovat i po souši. Je aktivní většinou v noci. Zimu přečkává ve strnulém stavu, zahrabán do dna. MM dospívají ve věku 6-9 let, FF 8-11 let. Tření se odehrává v Sargasovém moři, kam táhnou obě pohlaví odděleně. Tah začíná v VIII-IX a trdliště úhoři dosáhnou až po 1,5 roce. Během migrace urazí cca 7000 km. Jikry jsou volně kladeny ve vodním sloupci. Po vytření dospělí úhoři umírají. Průsvitné larvy (8 cm) jsou z boku silně zploštělé, mají tvar vrbového listu. Jsou unášeny Golfským proudem a pobřeží Evropy dosáhnou přibližně po 2-3 letech. Během migrace mění svůj tvar a postupně tmavnou. Po dosažení pobřeží se mění ve skleněné úhoříky. Metamorfóza je ukončena při délce asi 12-15 cm, kdy se vytváří tmavé monté, které v hejnech táhne podél pobřeží. Zatímco MM zůstávají v brakických vodách při ústí řek, FF pronikají do řek. Monté se loví a vysazuje do vnitrozemských vod. Úhoř je dravec, loví ryby, ale živí se i uhynulými rybami a bezobratlými živočichy dna. Dožívá se max 20 let. 

Význam:

Hospodářky významná ryba, vysazuje se do uzavřených nádrí. V poslední letech byla v Labi pod Střekovem prokázána přirozená migrace.

Tolstolobik bílý Hypophthalmichthys molitrix
Tolstolobik bílý

Hypophthalmichthys molitrix

Tolstolobik bílý- Hypophthalmichthys molitrix

Výskyt:

Původně říční druh z povodí Amuru. K nám byl dovezen v roce 1964. Je chován především v teplých rybnících jižní Moravy a jižního a východního Slovenska. V roce 1968 se poprvé objevil ve slovenském úseku Dunaje: dnes se vyskytuje i v jiných volných vodách SR (Morava, Váh, Hron, Bodrog), kam se nejčastěji dostává únikem z chovných nádrží. Po povodních se tolstolobici objevili také v řekách ČR. Rozmnožování ve volných vodách ale zatím nebylo prokázáno. 

Popis:

Robustní ryba (až 130 cm, 35 kg) s válcovitým, poměrně vysokým, jen mírně ze stran stlačeným tělem. Oči jsou v dolní polovině poměrně krátké hlavy. Ústa jsou malá. Od tolstolebce pestrého je dobře odlišitelný podle ostrého břišního kýlu, který začíná již od hrdla a končí před řitním otvorem. Žaberní tyčinky na vnitřní straně žaberních oblouků  jsou dlouhé, na základně srostlé a tvoří husté síto k filtrování drobného planktonu. Výstelka břišní dutiny je tmavě pigmentovaná. Tělo shora šedozelené, boky a břicho jsou stříbřité, perleťově lesklé. Šupiny jsou temněji lemované. 

Způsob života:

Teplomilná plachá ryba rychle se pohybujících v hejnech ve vodním sloupci. Je aktivní ve dne. Potravu přijímá filtrací, tvoří ji převážně drobné planktonní řasy a sinice. U nás dospívá v 6-7. roce. V domovině se tře v proudu velkých řek v povrchových vrstvách vody při teplotě 26-30 stupňů. Od konce V až do IX F klade jikry ve více dávkách volně do vody, jikry se i po oplodnění vznášejí ve vodním sloupci. U nás se uměle vytírá v líhni v Pohořelicích v polovině VI. K uvolnění jiker se používá suspenze kapří hypofýzy nebo syntetické hypofyzární hormony (tzv. hypofyzace). Dožívá se do 20 let. 

Význam:

Hospodářsky významná ryba. V rybnících je doplňkovým druhem. Je vhodný k tlumení rozvoje fytoplanktonu. 

Tolstolobik pestrý Arisichthys nobilis
Tolstolobik pestrý

Arisichthys nobilis

Tolstolobik pestrý - Aristichthys nobilis

Výskyt:

Pochází ze záplavových řek jihovýchodní Asie. Do Čech byl poprvé dovezen na Vodňansko v roce 1964. V SR se s jeho rybničním chovem započalo sice až v roce 1984, ale ve slovenské části Dunaje se objevil již v roce 1971, kam se dostal z níže položených podunajských států. Žije v řekách, jezerech, údolních nádržích, rybnících, ale i melioračních a zavodňovacích kanálech.

Popis:

U nás dosahuje délky až 128 cm a váhy až 37 kg. podobá se předchozímu druhu, ale má relativně vyšší tělo a větší hlavu. Husté žaberní tyčinky nejsou na bázi srostlé. Ostrý břišní kýl je krátký, začíná až za břišními ploutvemi. Konec prsních ploutví výrazně přesahuje základnu břišních ploutví. Na bocích má nepravidelné tmavé skvrny. 

Způsob života: 

Podobný jako u předchozího druhu. Živí se filtrací planktonu. V mládí převažuje fytoplankton, s věkem roste podíl zooplanktonu. V domovině se tře dávkovitě u dna v proudící vodě velkých řek při teplotách 20-25 C. U nás je prováděn umělý výtěr a odchov plůdku v líhních. Výtěr probíhá asi o 2 týdny později než výtěr tolstolobika bílého či amura bílého. Dožívá se až 20 let.

Význam:

Doplňkový druh v kaprových rybnících. Rychle roste, má jemné, ale tučné maso, vhodné k uzení.

Sumeček americký Ameiurus nebulosus
Sumeček americký

Ameiurus nebulosus

Sumeček americký- Ameirus nebulosus

Výskyt:

Žije v zastíněných zarostlých stojatých až mírně tekoucích vodách s bahnitým dnem. Do ČR byl dovezen v roce 1890 a vysazen do třeboňských rybníků. Do SR se dostal Dunajem a Tisou z Madarska (1926). Ve volných vodách se aklimatizoval. V současnosti je ještě hojný v Labi, lokálně se vyskytuje i v dalších českých řekách. Na Moravě se udržel jen v tůních a ramenech řeky Moravy u Kroměříže. V SR žije v ramenech a melioračních kanálech jižíního a východního Slovenska. 

Popis: 

V našich podmínkách dorůstá 30 cm a dosahuje váhy 0,35 kg. Zbarvení hřbetu a boků je hnědé až šedočerné, boky jsou světlé mramorované. Břicho je bělavé, v době tření až naoranžovělé. Celé tělo má v té době zlatavý lesk.

Způsob života:

Žije při dně, ve dne se zdržuje v úkrytech, aktivní je zejména v noci. Teplomilná ryba. Dobře snáší vysokou teplotu, nízký obsah kyslíku ve vodě i znečištění. Živí se larvami hmyzu, měkkýši, ojediněle i drobnými rybami, čolky a raky, ale i vodní vegetací a řasami. Tření probíhá v párech, u nás při teplotě 18-20 C od V do VII. F klade jikry do předem upravené prohlubně ve dně. M, někdy i F hnízdo hlídá a chrání. 

Význam:

V rybníkářství se neosvědčil. Jeho stavy v řekách se v posledních letech snížily. Je loven pro velmi chutné narůžovělé maso s vyšším obsahem tuku.

Sumec velký Silurus glanis
Sumec velký

Silurus glanis

Sumec velký- Silurus glanis

Výskyt:

Evropský druh původně žijící v dolních a středních úsecích velkých řek a v přilehlém systému inundačních vod nižších poloh (Labe, Vltava, Lužnice, Morava, řeky jižního a východního Slovenska). Výstavbou přehrad na velkých řekách se stavy v těchto nádržích a pod nimi zvýšily, naopak jinde silně poklesly. Oproti minulosti již nevystupuje tak vysoko jako dříve. Jeho početní stavy ve volných vodách jsou posilovány z chovů. Je běžně vysazován do údolních nádrží a chován v rybnících.

Popis:

Naše největší ryba, dorůstá rekordní délky 2,55 cm (ČR), resp. 3,15 m (SR) a dosahuje max. hmotnosti 93 kg (ČR), resp. 128 kg (SR). Tvarem těla se podobá americkým sumečkům. Na rozdíl od nich má však jen 6 vousů. Na horní čelisti je v blízkosti koutků širokých úst 1 pár dlouhých vousů. 4 kratší vousy jsou na bradě. Chybí mu tuková ploutvička a řitní ploutev je velmi dlouhá a dotýká se ploutve ocasní. Naopak hřbetní ploutev je nápadně krátká, vyztužená jen 3-5 paprsky bez tvrdého podpůrného trnu. Hlava je široká, shora zploštělá, oči jsou malé a čelisti jsou hustě ozubeny. Tělo je holé, bez šupin od hlavy k ocasu se postupně zužuje, v ocasní části za rozšířeným břichem je z boku zploštělé. Shora je tělo zbarveno šedomodře až modročerně. Boky jsou světlejší, špinavě nažloutlé s mramorovanou kresbou. Břicho je žlutavé, často s šedými skvrnami nebo jemným síťkováním či tečkami. Občas se vyskytnou i bílí (albinotičtí) jedinci. 

Způsob života :

Vyžaduje členité dno a břehy s dostatkem úkrytů, kde se může přes den ukrývat. Je to dravá teplomilná ryba, aktivní zejména v noci a brzo ráno. Od konce 1. roku života již loví drobné ryby, které přepadává z úkrytu. V dospělosti je však sumec schopen ulovit i velké ryby, savce od velikosti psa, vodní ptáky a drůbež. Nepohrdne ani uhynulými kusy. Má přesně vymezenou loveckou trasu. Žije společensky, nebrání svoje teritorium. Jen v období tření jsou MM agresivní. Pohlavně dospívá ve 3.-6. roce života. Tře se v párech od konce V až do začátku VII při teplotě vody 18-20 C. F klade jikry v jediné dávce na kořenový systém stromů a vodních rostlin, příp. na zaplavenou trávu. M jikry střeží a pohybem ocasu k nim přivádí čerstvou vodu až do vylíhnutí plůdku. Dožívá se běžně 30 i více let (max. 80 let). 

Význam:

Hospodářsky cenná ryba, využívaná jako nedílná součást rybích obsádek. Od roku 1950 se započalo s jejím poloumělým výtěrem do připravených hnízd. Vývoj pak probíhal v umělých líhních. Dnes se používá i úplný umělý výtěr, kdy se u matečných jedinců k vyvolání ovulace a k její synchronizaci s uvolňováním mlíčí používá hypofyzace (viz. tolstolobik bílý). Je rovněž oblíbenou rybou sportovního rybolovu.

Střevle potoční
Střevle potoční

Phoxinus phoxinus

Střevle potoční- Phoxinus phoxinus

Výskyt:

Žije v prokysličených vodách pstruhového pásma, v ČR i SR především v horských a podhorských potocích, dále v chladných vodách pod přehradami, vzácně i v nižších tocích (Vltava v Praze, Svitava v Brně). Byla vysazena jako krmná ryba pro pstruha i do stojatých vod chladných jezer a přehrad (Mořské oko, Hnilecká nádrž). 

Popis:

Dlouhá jen 10 cm (max. 16 cm),   protáhlého vřetenovitého těla, krytého velmi drobnými šupinami. Postranní čára je někdy neúplná, ploutve s výjimkou ocasní jsou zakulacené. Hřbetní ploutev je vzhledem k břišním ploutvím posunuta vzad. Zbarvení je proměnlivé. Shora je tělo nejčastěji olivově zelené, boky zelenožluté až nazlátlé, pokryté drobnými tmavými skvrnami, které se mohou slévat v souvislý podélný pás nebo tvoří několik pruhů. Břicho je bílé nebo žluté. MM jsou v době tření pestřeji zbarveni, převládá černá, červená a zelená barva.

Způsob života:

Zdržuje se v hejnech v tůňkách a místech mimo hlavní proud. V nebezpečí se ukrývá pod břehem a za kameny. Živí se zoobentosem, zejména larvami hmyzu. Tře se v IV-VI při teplotě vody nad 15C. F klade jikry v 1-2 dávkách na čisté kamenité dno. Dožívá se až 6 let.

Význam:

Je bioindikátorem čistoty vod. Na některých lokalitách může být i dominantním druhem. Jako hostitel glochidií (larev) kriticky ohožené perlorodky říční přispívá k jejímu přežívání. V ČR a SR je druhem řazeným k druhům zranitelným.

Štika obecná

Esox lucius

Štika obecná- Esox lucius

Výskyt:

Druh rozšířený prakticky ve všech tekoucích vodách a vodních nádržích ČR a SR od nížin až po vysokohorské oblasti (Štrbské pleso). Do nádrží však byla vysazována. Je zmiňována v písemných pramenech již ze 17. století. Vyhledává místa s málo proudící vodou s členitými břehy a s dostatkem vodních porostů, potopených kmenů a větví.

Popis: 

Nezaměnitelná ryba dosahují u nás délky až 1,2-1,4 m a váhy 15-25 kg (max. 48 kg). Má protáhlé torpédovité tělo s charakteristickým protáhlým tvarem hlavy, která je vpředu nápadně shora zploštělá, kdežto v zadní části je zploštělá z boku. Koncová ústa jsou velká a hluboce rozeklaná, dosahují téměř k zadní linii oka. čelisti a patro jsou hustě pokryty ostrými, vzad skloněnými zuby. Oko je nápadně velké, je posunuto nahoru k temeni. Postranní čára je přerušovaná, nad ní a pod ní bývají kratší doplňkové postranní čáry. Krátká hřbetní ploutev je posunuta dozadu nad ploutev řitní. Ocasní ploutev je hluboce vykrojená. Tělo je pokryto cykloidními šupinami. Zbarvení je proměnlivé v závislosti na světelných podmínkách stanoviště. Na bocích je nejčastěji světle zelená se zlatožlutým leskem a s četnými světlými skvrnami. 

Způsob života:

Stanovištní ryba, které lépe vyhovuje nepříliš proudící voda. Je dravcem, aktivním ve dne. V noci neloví. Živí se již od velikosti 5-10 cm různými druhy ryb. Na kořist číhá a zmocňuje se jí rychlým výpadem. Nikdy ji nepronásleduje. Je u ní častý i kanibalismus. Pohlavně dospívá ve 2.-3. roce života. Tře se v malých skupinkách s mírnou převahou MM. Tření probíhá brzy na jaře za slunečných dní při teplotě vody 7-9 C, nejraději na zatopených lučních okrajích, hlubokých 15-30 cm, často i pod ledem. F klade jikry na ponořenou vegetaci. V chovech se štika vytírá uměle. Dožívá se 3-5, vzácněji až 10 let. Rekordní věk je 33 let.

Význam:

Hospodářsky velmi cenná ryba, je vedlejší rybou kaprových rybníků, kde plní biomeliorační funkci tím, že zhodnocuje tzv. plevelné druhy ryb a omezuje výskyt slabších a nemocných jedinců. Je oblíbenou rybou sportovního rybolovu. Je ceněna pro velmi chutné maso.

 

Slunka obecná Leucaspius delineatus
Slunka obecná

Leucaspius delineatus

Slunka obecná- Leucaspius delineatus

Výskyt:

Obývá čisté klidné nížinné vody, jakými jsou stará ramena, inundační tůně, meliorační kanály apod. Objevuje se však často i v rybnících, zejména v oblasti jižních Čech, Poohří, Polabí, Poodří, Podunají a Potisí. Je odolná k nízkému obsahu kyslíku ve vodě.

Popis:

Drobná rybka, dosahující max. velikosti 12 cm, s horním postavením úst, nápadně velkýma očima a krátkou postranní čarou nebo bez ní. Tělo je kryto středně velkými, snadno opadavými šupinami. Dvojřadé požerákové zuby jsou ploché, na okrajích pilovité a na konci háčkovitě zakončené. Hřbetní ploutev je posunuta mírně vzad. Močopohlavní bradavku F tvoří výrůstky, z nichž prostřední se v době tření prodlužuje v krátké kladélko. Zbarvení je na horní straně nazelenalé, boky jsou stříbřitě lesklé. Na boku se od oka k ocasu táhne méně zřetelný šedavý až namodralý pás.

Způsob života:

Žije v rychle se pohybujících hejnech. Má denní aktivitu, mladé rybky se živí fytoplanktonem, starší pak sbírají drobné bezobratlé živočichy z hladiny nebo je loví v její blízkosti. Tře se v IV-VI při teplotě vody nad 18C. Drobné jikry jsou kladeny opakovaně ve 3-5 dávkách. F je kladélkem přilepuje v řadách nebo spirálách na spodní stranu listů ponořených rostlin blízko hladiny. M ochraňuje jikry a vylíhlý plůdek až do jeho rozplavání. Dožívá se 3 (max. 5) let.

Význam:

V SR se její rozšíření oproti dřívějším stavům zúžilo, pravděpodobně v důsledku meliorací, a patří zde ke zranitelným druhům (VU). V ČR je druhem ohroženým.

Slunečnice pestrá Lepomis gibbosus
Slunečnice pestrá

Lepomis gibbosus

Slunečnice pestrá- Lepomis gibbosus

Výskyt:

Obývá pomalu tekoucí až stojaté čisté vody s měkkým dnem a zarostlé vodní vegetací. Do SR se dostala z Maďarska do povodí Tisy a Dunaje již v roce 1904. Nyní se místy vyskytuje až masově v ramenech a kanálech podél Dunaje. Je známa i z povodí Váhu, Hronu, Nitry, Žitavy, Moravy a Bodrogu. Do ČR byla zavlečena s plůdkem kapra z bývalé Jugoslávie v roce 1929, ale dnes se zde zřejmě již nevyskytuje.

Popis:

V SR dorůstá do 16cm (20 dkg). Má vysoké, z boku zploštělé tělo a malá ústa. Na bocích hlavy jsou vlnité tmavé proužky. Na zadním výběžku skřelí je na konci oranžová až červená skvrna. Zbarvení trupu je velmi pestré a proměnlivé. Břicho je v době tření u MM až pomerančové, u FF jasně žluté.

Způsob života: 

Hejnová ryba s denní aktivitou. V dospělosti loví malé rybky. Tře se do konce V-VI při teplotě nad 13 C. Jikry klade na očištěný kamenitý substrát nebo do mělkých jamek o průměru až 40 cm. Hnízdo staví M v prosluněných místech u břehu. Jikry i plůdek chrání, při střežení napadá i mnohem větší ryby.

Význam:

Je považována za nežádoucí druh.

Siven americký Salvelinus fontinalis
Siven americký

Salvelinus fontinalis

Siven americký- Salvelinus fontinalis

Výskyt:

Původně severoamerický druh. Sladkovodní populace žijí v čisté, chladné, dobře prokysličené vodě řek a jezer. V ČR poprvé vypuštěn na Šumavě již v roce 1890. Intenzivní chov byl založen na vyšlechtěné formě přivezené v roce 1964. Siven se dobře naturalizoval, v řadě chladných toků zdomácněl. Dnes se v ČR vyskytuje zejména v horních úsecích toků v Krkonoších a Orlických horách (Pančava, Loučná). Byl však vysazován i do jiných povodí. Ve volných vodách SR se vyskytuje jen ve Štrbském plese a v povodích Torysy, Turce, Nitry a Čierného Váhu. Byl nalezen i v samotném Dunaji.

Popis:

U nás dosahuje délky max. 60 cm a hmotnosti 3 kg. Hřbet je zelený až hnědavý se světlým mramorováním. Světlejší boky jsou posety bledými okrouhlými skvrnami a menším počtem červených blankytně lemovaných skvrnek. Břicho je v období tření červené. Spodní ploutve mají za jasně bílým předním okrajem kontrastní černý proužek.

Způsob života:

Je ve srovnání se pstruhem více tolerantní ke kyselé vodě. Snáší pH 5,3. Živí se červy , měkkýši i malými savci. Na podzim táhne proti proudu na trdliště, kde FF vyhrabávají ve štěrkovitém dně mělké jamky, kam kladou jikry.

Význam: 

Komerčně využívaná ryba pro velmi kvalitní maso. Doplňuje rybí obsádky pstruhových vod.

 

Maréna Coregonus lavaretus
Maréna

Coregonus lavaretus

Síh maréna- Coregonus maraena

Výskyt:

Jezerní druh původem ze Skandinávie a některých polských a německých jezer. U nás je chován již od roku 1882 v hlubších chladnějších rybnících na Českomoravské vrchovině, v Podkrušnohoří a v jižních Čechách, ale i v údolních nádržích. V roce 1929 byla maréna také jednorázově vysazena do Štrbského plesa, ale byla zde zjištěna až v roce 1984.

Popis:

Je největším druhem síha (v ČR max. 74 cm a 5,5 kg). Nad delší horní čelistí přečnívá tupý rypec, takže ústa mají spodní postavení.

Způsob života:

Žije v hloubkách, jen v době tření se přibližuje ke břehu. Marény ze Štrbského plesa se třou jednorázově, často pod ledem. Jinak se u nás provádí při teplotě vody 4-6 C umělý výtěr.

Význam:

Chována jako vedlejší ryba v kaprovitých rybnících. Má chutné maso. Divoká populace ve Štrbském plese je hodnocena jako kriticky ohrožená. 

Síh peleď Coregonus peled
Síh peleď

Coregonus peled

Síh peleď- Coregonus peled

Výskyt:

Říční nebo jezerní ryba, může být i tažná. Pochází ze severního Ruska. V roce 1970 se dostala do ČR, kde se dodnes chová v chladných rybnících v jižních a západních Čechách, na Českomoravské vrchovině a v některých údolních nádržích (Lipno, Želivka aj.). Vyžaduje čistou vodu, oproti jiným síhům je tolerantí k vyšší teplotě, a tím k nižšímu obsahu kyslíku. 

Popis:

Dorůstá do 55 cm a do hmotnosti 2-6 kg. Má poměrně vysoké stříbrné tělo a koncová ústa.

Způsob života:

Aktivní je po celý rok. Žije v hejnech. Živí se zooplanktonem, měkkýši, náletovým hmyzem i malými rybami. Tře se při teplotě vody 0-8 C. U nás se přirozeně nereprodukuje, provádí se umělý výtěr.

Význam:

Vedlejší ryba v kaprových rybnících. Potravně kaprovi nekonkuruje a tím přispívá k lepšímu využití potravní nabídky. Má chutné maso.

Sekavec horský Sabanejewia balcanica
Sekavec horský

Sabanejewia balcanica

Sekavec horský- Sekavčík balkánský- Sabanejewia balcanica

Výskyt:

V ČR byl znovu objeven v roce 2001 ve Vláře v moravské části Bílých Karpat. V SR byl zjištěn v povodích Moravy, Dunaje, Váhu, Hronu, Nitry, Rimavy, Hornádu i Tisy. Preferuje proudivé toky s písčitým dnem.

Popis:

Má na bocích skvrny velké a hranaté. Na bázi ocasní ploutve jsou dvě nad sebou ležící úzké srpkovité tmavé skvrny.

Způsob života:

Obdobný jako u sekavců. Do sypkého substrátu se zahrabává jen v zimě.

Význam:

Vzácný druh indikující čistotu vody. V ČR a SR je kriticky ohroženým druhem.

Sekavec písečný Cobitis taenia
Sekavec písečný

Cobitis taenia

Sekavec písečný- Cobitis elongatiodes

Výskyt:

Preferuje toky s písčitým až jílovitým dnem. V ČR je dnes vázán na střední Polabí, horní část povodí Vltavy, povodí Lužnice a střední a dolní část povodí Dyje, Moravy a Bečvy. V SR je uváděn ve většině povodí s výjimkou Visly.

Popis: 

Tělo dlouhé do 12 cm je z boku silně zploštělé (včetně hlavy). Okolo úst jsou 3 páry vousků a pod okem vztyčitelný kostěný trn. V horní části základny ocasní ploutve je oválná černá skvrna. Na boku je podélná linie středně velkých oválných tmavých skvrn. 

Způsob života:

Žije samotářsky, často až na hlavu zahrabán do dna. Potravu nasává a ještě v ústech ji obaluje slizem a polyká. Živí se bentosem i detritem. Tře se v IV-VI, F jikry přilepuje na ponořené rostliny.

Význam:

Vzácný druh, v ČR ohrožený, v SR zranitelný.

   

Pstruh obecný (potoční) Salmo trutta (morpha fario)
Pstruh obecný

Salmo trutta (morpha fario)

Pstruh obecný- Salmo trutta

Výskyt:

Forma dnes rozšířená prakticky ve všech tocích s prudce tekoucí, dobře prokysličenou chladnou vodou a s kamenitým až štěrkovitým dnem. V ČR žije v rozmezí nadmořských výšek 155 (Dyje) až 1000m, v SR 120 (Dunaj) až 1600 (Ľadový potok ve Vysokých Tatrách).

Popis:

Dosahuje velikosti 25-40 cm a hmotnosti 25-60 dkg. Tělo je vřetenovitého tvaru, ocasní ploutev je vzadu rovná, u mladých jedinců může být mírně vykrojená. Zbarvení je proměnlivé podle stanovištních podmínek. Na hřbetě a bocích nad postranní čárou jsou šedé až černé skvrny. Tmavé skvrnky jsou i na hřbetní ploutvi, chybí ale na ploutvi ocasní. Typickým znakem jsou červené až rezavé hnědé skvrny podél postranní čáry. Jsou bílé až blankytně lemované.

Způsob života:

Stanovištní ryba zdržující se u dna za kameny, u břehu pak pod kořeny. Ve dne stojí na stanovišti, za potravou se vydává za soumraku. Živí se vodními bezobratlými včetně náletového hmyzu. Vzrostlí pstruzi loví i drobné ryby. Před třením táhne proti toku max. do vzdálenosti 1 km. Dokáže překonat silný proud a přeskočit překážky do výšky 115 cm. Tře se na podzim a někdy i v zimě. F vytlouká oválné až 50 cm dlouhé třecí místo, při kladení jiker oba partneři svým pohybem víří štěrk a písek, který pak jikry zakrývá. Dospívá ve věku 2-4 let. Dožívá se obvykle 3-5 let.

Význam:

Hospodářsky i sportovně významný druh chovaný v pstruhových revírech. Má výborné nízkotučné maso. První druh, u něhož byl v ČR zaveden umělý výtěr a odchov v líhních.

Pstruh duhový Oncorhynchus mykiss
Pstruh duhový

Oncorhynchus mykiss

Pstruh duhový- Oncorhynchus mykiss

Výskyt:

Do Čech dovezen z Německa již v roce 1888, kdy započal umělý chov, který se rozšířil i na Slovensko. K významným dovozům došlo v 60. letech 20. století. Daly základ populacím žijícím u nás dodnes. Vyskytuje se v prudce tekoucích potocích a říčkách v podhůří i v nížinách, kde teplota vody nepřesahuje 18 C. Objevuje se běžně i v údolních nádrží a jezerech. Je také chován v intenzivních akvakulturách (klece, žlaby, aj.).

Popis:

V našich údolních nádržích dorůstá až do 90 cm a hmotnosti okolo 6 kg. Má užší a vyšší tělo než náš pstruh potoční. Má i menší ústa a ocasní ploutev je vykrojená. M má v době tření hákovitě nahoru zahnutou dolní čelist. Pstruh duhový se vyznačuje výrazným hustým tmavým nepravidelným skvrněním, a to i na hřbetní a zejména ocasní ploutvi. Chybí červené skvrny, naopak středem boků se táhne široký duhový pás, který je výrazný zejména u jedinců chovaných v chladné vodě, obzvláště u MM v období tření.

Způsob života:

Nejvíce aktivní je za svítání a soumraku. V tekoucích vodách se živí zoobentosem a náletovým hmyzem, za nímž vyskakuje i nad vodní hladinu. V kaprových rybnících, kde je někdy také chován, příjmá i granulované krmivo předkládané kaprům. M dospívá ve věku 1-2 let, F asi o rok později. Tře se převážně na jaře, v teplejších vodách někdy již v I-II, ve vysokých polohách až v V. V líhních se může vytírat už i na podzim v X. Dožívá se 3-6 let, vzácně až 10 let.

Význam:

Cenná lososovitá ryba chovaná pro chutné maso. Ve srovnání s pstruhem potočním má lepší produkční parametry - rychleji roste, dosahuje větší velikosti a lze ji chovat v nádržích.

     

Podoustev říční Vimba vimba
Podoustev říční

Vimba vimba

Podoustev říční- Vimba vimba

Výskyt:

V ČR se vyskytuje v Labi a jeho přítocích ( Ohře, Vltava s jejími přítoky Berounkou, Sázavou aj.), dále pak v Odře, Bečvě a vzácně i v Moravě. V SR je v Dunajci, Popradu, dále pak v Dunaji a jeho přítocích (Morava, Váh, Nitra, Hron, Hornád aj.) Je známa i z velkých údolních nádrží (Slapská a Oravská přehrada). Preferuje hluboká místa s proudící vodou, často pod kamenitými peřejemi.

Popis:

Dosahuje délky až 40 cm a váhy 1-3 kg. Protáhlá ryba s bočně zploštělým a se spodními ústy poloměsíčitého tvaru pod kuželovitým rypcem. Ocasní ploutev je ostře a hluboko vykrojená. Požerákové zuby jsou jednořadé, hladké, ze stran zploštělé. Tělo je stříbřitě lesklé, na hřbetní straně modrošedé. Spodní ploutve jsou nažloutlé s oranžovým nádechem u jejich základu. Hřbetní a ocasní ploutev je šedá. V době tření je zbarvení těla výrazně tmavší, zejména u MM. Hřbet a horní část boků jsou až černé, zatímco spodina těla je žlutooranžová až oranžovočervená.

Způsob života:

V některých řekách je výskyt sezónní, protože vedle stálých populací existují i formy polotažné, které migrují ke tření až několik set km do podhorských toků. Tře se většinou na mělčinách s proudící vodou do konce IV do začátku VII při teplotě vody nad 12 C. F klade jikry v několika dávkách na kamenité až písečné dno, které předtím čistí a upravuje. Živí se makrozoobentosem, ale i malými rybami, řasami a vyššími vodními rostlinami. Dožívá se obvykle 7-8 (max. 13) let. 

Význam:

Z hospodářského hlediska patří k vedlejším rybám s chutným jemným masem. V ČR i SR patří ke zranitelným druhům.

Plotice obecná Rutilus rutilus
Plotice obecná

Rutilus rutilus

Plotice obecná- Rutilus rutilus

Výskyt:

Jeden z nejběžnějších a nejpočetnějších druhů ryb ve všech povodích ČR a SR.

Popis:

Dosahuje u nás až 52 cm délky, obvykle je však menší. Má světle zbarvenou výstelku břišní dutiny a v postranní čáře 37-46 šupin. Ústa jsou koncová, oční duhovka cihlově červená, stejně jako párové ploutve. Jednořadé požerákové zuby jsou hladké. Hřbetní strana těla je tmavá, zelená s kovovým leskem, boky a břicho stříbřité bílé.

Způsob života:

Ve dne se pohybuje ve vodním sloupci, v chladu se stahuje do větších hloubek. V noci vyplouvá za potravou na mělčiny. Má široké potravní spektrum. Při vysoké potravní konkurenci vyhledává potravu, kterou ostatní ryby nejméně využívají, nejčastěji zooplankton a vodní vegetaci, ale i detrit. U nás se tře v V při teplotě vody 11-20 C. F klade jikry na vodní rostliny, zalité travnaté břehy, ale i na čistý kamenitý substrát. Dožívá se až 20 let. 

Význam:

Doprovodná ryba v chovných rybnících.

Piskoř pruhovaný Misgurnus fossilis
Piskoř pruhovaný

Misgurnus fossilis

Piskoř pruhovaný- Misgurnus fossilis

Výskyt:

Ryba stojatých až pomalu tekoucích prohřátých vod s bahnitým dnem. V ČR se vyskytuje mozaikovitě. V SR je znám z ramen Moravy, Dunaje, Latorice, Laborce a Bodrogu a z melioračních kanálů Žitného ostrova.

Popis:

Tělo je z boku zploštělé, dorůstá do 35 cm. Okolo úst je 10 vousků. Středem boků se táhne široký, světle lemovaný tmavý pruh.

Způsob života:

Ryba dna, často se zakrývá do bahnitého dna. Při nedostatku kyslíku využívá střevní dýchání. Živí se měkkýší a larvami hmyzu. Tře se v IV-VI. Jikry jsou přilepovány na ponořené části rostlin.

Význam:

Je v ČR ohroženým a v SR kriticky ohroženým druhem.

Perlín ostrobřichý Scardinius erythrophthalmus
Perlín ostrobřichý

Scardinius erythrophthalmus

Perlín ostrobřichý- Scardinius erythrophthalmus

Výskyt:

Osídluje pomalu tekoucí až stojaté vody s porosty měkkých vodních rostlin. Žije ve všech větších řekách, jejich odstavených ramenech a tůních, v údolních nádržích a jezerech v teplejších nížinných oblastech na celém území ČR s SR. Je hojným doprovodným druhem v kaprových rybnících.

Popis:

Dosahuje délky do 35 (max. 49) cm a hmotnosti do 1 (max. 1,9) kg. Ve srovnání s podobnou ploticí obecnou má vyšší tělo, ústa směřující vzhůru, ostrý kýl na břiše a dozadu posunutou hřbetní ploutev. Má dvouřadé ploché požerákové zuby, na okrajích pilovité. Oční duhovka je žlutá až naoranžovělá, břišní ploutve, řitní ploutev a ploutev ocasní jsou karmínově červené, prsní ploutve jsou šedé s načervenalým nádechem.

Způsob života:

Žije v menších hejnech tvořených stejně velkými jedinci. Mladší ryby se zdržují v mělké vodě u břehu, starší v hlubší vodě s porosty vodních rostlin. Dominantní složkou potravy jsou vodní rostliny a vláknité řasy - je považován za býložravou rybu. Živí se však i  vodními bezobratlými, zejména zooplanktonem a larvami i imágy hmyzu. Tře se v hejnech i ve skupinkách tvořených jednou F a několika MM od poloviny V do VI. F klade jikry v 1-2 dávkách na vodní rostliny. U nás se dožívá max. 12 let.

Význam:

Je objektem sportovního rybolovu s chutným masem. Potrava dravých ryb.

 

Parma obecná Barbus barbus
Parma obecná

Barbus barbus

Parma obecná- Barbus barbus

Výskyt:

V ČR i SR obývá toky od podhorských až po nížinné. Převažuje ve středních úsecích řek, kde se střídají peřejnaté prahy a hlubší tůně. Je náročná na vyský obsah kyslíku ve vodě. Stojaté vodě se vyhýbá.

Popis:

Délka až 120 cm, hmotnost často i přes 6 kg, protáhlé tělo oválného průřezu, břicho ploché. Hřbet je za zátylkem obloukovitě ohnutý. Hlava má protáhlý rypec, ústa jsou spodní. Poslední nerozvětvený paprsek hřbetní ploutve je na zadní straně pilovitý jako u kapra a karasů. Řitní ploutev sklopená k tělu nedosahuje po základnu dolního laloku ocasní ploutve. Tělo je bez skvrn. Hřbet je olivově zelený, boky nazelenalé až mosazně zlaté, břicho nažloutlé, ploutve nažloutlé až načervenalé.

Způsob života:

Ryba dna, živící se zoobentosem. Často rozrývá rypcem dno a obrací i kameny. Dostává se tak k potravě pro jiné druhy ryb nedostupné. Před třením se stěhuje proti proudu na trdliště ve středně proudivých mělkých úsecích řek. Tře se v V-VI, jikry klade v několika dávkách na čisté štěrkovité nebo kamenité dno. Může se dožít více než 30 let. 

Význam:

Hospodářsky význam je nepatrný. Jikry a mlíčí jsou v období tření jedovaté (jed cyprinidin). Jejich pozření může vyvolat zvracení a průjmy.  

Ouklejka pruhovaná Alburnoides bipunctatus
Ouklejka pruhovaná

Alburnoides bipunctatus

Ouklejka pruhovaná- Alburnoides bipunctatus

Výskyt:

Vyskytuje se ostrůvkovitě v povodí Labe, Odry, Moravy, Dunaje, Tisy a Visly. Obývá mělčí proudivé úseky podhorských i nížinných toků s tvrdým kamenitým dnem. Objevuje se vzácně i ve stojatých vodách.

Popis:

Drobná ryba dorůstající 10-15 cm. Řitní ploutev je sice znatelně delší než ploutev hřbetní, ale není tak dlouhá jako u oukleje obecné. Hřbet je tmavý se zelenavým nebo modrým nádechem, spodní část boků a břicho jsou stříbřité. Postranní čára je lemována černými skvrnkami vytvářejícími výrazný dvojitý přerušovaný tmavý proužek. Ústa jsou koncová.

Způsob života:

Hejnová ryba středních vodních vrstev, náročná na čistotu vody a vyžadující vysoký obsah rozpuštěného kyslíku. živí se jak zoobentosem, tak zooplanktonem i hmyzem spadlým na hladinu. V zimě a na jaře se v potravě objevují zelené řasy, rozsivky i vyšší rostliny. Tře se hromadně v V-VI v silně proudící vodě na štěrkovitém dně při teplotě 13-16 C. Dožívá se 5-8 let.

Význam:

Po roce 1965 došlo v některých oblastech k výraznému poklesu početnosti až k vymizení. V některých menších podhorských tocích může ale být dominantním druhem. V ČR i SR je ouklejka hodnocena jako zranitelný druh.

Ouklej obecná Alburnus alburnus
Ouklej obecná

Alburnus alburnus

Ouklej obecná- Alburnus alburnus

Výskyt:

Vyskytuje se po celém území ČR s SR ve všech typech vod s výjimkou horských toků pstruhového pásma.

Popis:

Drobná ryba délky 10-15 cm (max. 25 cm) se středně velkými, nápadně stříbřitými a snadno opadavými šupinami. Ústa jsou koncová, ale směřují nahoru. Řitní ploutev je delší (14-20 rozvětvených paprsků) než hřbetní. S výjimkou hřbetu, který je zelenavý s nádechem do modra nebo šeda, je trup zbarven stříbřitě. Spodní ploutve jsou nažloutlé až načervenalé, ostatní pak našedlé. 

Způsob života:

Vyhýbá se místům s rychlým proudem a místům zarostlým, pohybuje se jako typická povrchová ryba při hladině. Je plachá, pohyblivá, aktivní ve dne, často vyskakuje nad hladinu. Žije v hejnech. Živí se planktonem a hmyzem spadlým na hladinu. Tře se v intervalech 9-11 dní od V do VI při teplotě vody 12-16 C. Jikry F klade ve 3-6 dávkách na ponořenou vegetaci nebo na kamenité až písečné dno. Dožívá se max. 8 let.

Význam:

Běžná hojná ryba. Vzhledem k velikosti nemá velký význam. Používá se jako nástražní rybka. Někdy je pro chutné maso zpracovávána marinováním. Guanin získaný ze šupin byl používán k výrobě umělých perel.

Ostroretka stěhovavá Chondrostoma nasus
Ostroretka stěhovavá

Chondrostoma nasus

Ostroretka stěhovavá- Chondrostoma nasus

Výskyt:

Ryba středních úseků řek. Vyhledává místa, kde střídá hlubší klidnější voda s peřejnatými časti toku. V ČR se původně vyskytovala jen v povodí Moravy a Odry. Od 60. let 20. století je však vysazována i do řady českých řek v povodí Labe. V SR se vyskytuje v podhorských řekách v povodí Dunaje, Tisy a Visly.

Popis:

Dosahuje délky do 40 cm a hmotnosti do 1 kg. Má štíhlé válcovité tělo. Ústa jsou výrazně spodní, u starých ryb mají tvar příčné štěrbiny. Dolní pysk tvoří zrohovatělou ostrou hranu. Tělo je stříbřitě bílé, na hřbetě tmavošedé s modrým leskem. Spodní ploutve jsou načervenalé, ocasní ploutev šedá až tmavě červená. 

Způsob života:

Žije v proudících vodách s kamenitým dnem s řasovými nárosty, které seškrabává. Vytváří tak na kamenech charakteristické pruhy. V době tření podniká migrace, jejichž délka závisí na vzdálenosti vhodných trdlišť. Mohou být dlouhé až několik desítek kilometrů. Na trdlištích se pak vytvářejí až několikatisícová hejna. Tře se od III do V při teplotě vody 6-10 C. F klade jednorázově jikry na štěrkové až kamenité dno. Dožívá se až 18 let.

Význam: 

V roce 1968 se započalo s umělým výtěrem a se zarybňováním toků i vodních nádrží z umělého chovu. V ČR patří k ohroženým v SR ke zranitelným druhům.

 

Okounek pstruhový Micropterus salmoides
Okounek pstruhový

Micropterus salmoides

Okounek pstruhový- Micropterus salmoides

Výskyt:

Obývá mělčiny ve větších vodních nádržích, vzácněji také pomalu tekoucí vody. Do Čech byl přivezen asi v roce 1889 a chován neúspěšně v třeboňských rybnících. V SR byl chycen v roce 1957 v Dunaji (Štúrovo), kam se dostal z Maďarska. První novodobý umělý výtěr se zdařil v Hrbově u Netolic (1990-1991). V současnosti je chován v Hluboké nad Vltavou a Třeboni. Ve volných vodách je vzácný. 

Popis:

U nás dosahuje maximálně velikosti jen 35 cm a váhy 1 kg. Podobný okounovi, má však velká vysunovatelná ústa přesahující zadní hranici oka. Na boku je souvislý nebo přerušovaný tmavý pás a u zadního okraje skřelí je tmavá skvrna.

Způsob života:

Teritoriální ryba čistých vod bohatých na kyslík. Je teplomilný s ranní a večerní aktivitou. Živí se především rybami. Tře se od 1/2 VI při teplotě vody 17-18 C. Jikry klade do vyhloubených hnízd o průměru až 90 cm a hlubokých až 20 cm. F se může třít ve více hnízdech. Hnízdo hlídá M.

Význam:

V minulosti byla předmětem sportovního rybolovu.

 

Mřenka mramorovaná Noemacheilus barbatulus
Mřenka mramorovaná

Noemacheilus barbatulus

Mřenka mramorovaná-Barbatula barbatula

Výskyt:

Druh proudivých podhorských říček se štěrkovitým až písčitým dnem, občas i v chladnějších stojatých vodách. Vyskytuje se na vhodných stanovištích po celé ČR a SR.

Popis: 

Válcovité tělo do 13 cm, hlava není zploštělá. Drobné šupiny jsou zarostlé v kůži. Kolem úst je 6 vousků. Zbarvení je proměnlivé, na bocích je nejčastěji šedozelené mramorování.

Způsob života:

Ukrývá se pod kameny, potravu vyhledává na dně pomocí vousků. Tvoří ji larvy hmyzu a blešivci. Třou se v párech u hladiny. Jikry padají ke dnu a přilepují se na nárosty řas na kamenech.

Význam:

Bez hospodářského významu.

Mník jednovousý Lota lota
Mník jednovousý

Lota lota

Mník jednovousý- Lota lota

Výskyt:

Žije ostrůvkovitě po celém území ČR a SR v chladných tocích, případně i rybnících a údolních nádržích, kde je dostatek rozpuštěného kyslíku a členité dno.

Popis:

U nás dorůstá 50-65 cm a dosahuje hmotnosti 1-2 (max. 3) kg. Zbarvením i tvarem těla připomíná sumce. Břišní ploutve jsou posunuty dopředu až na hrdlo před úroveň ploutví prsních. Nepárové ploutve jsou zaoblené, vyztužené jen měkkými paprsky. Hřbetní ploutve jsou 2, z nichž druhá je velmi dlouhá, podobně jako ploutev řitní. Dosahují až ocasní ploutvi. Uprostřed na bradě má nepárový vous. Hlava je široká, shora zploštělá. Ústa se spodním postavením jsou velká, dosahují až k zadní hranici oka. Kůže je hladká a slizká, drobné cykloidní šupiny jsou do ní hluboko vnořené. Černě mramorované jsou nejen boky, ale i nepárové ploutve.

Způsob života:

Žije v úkrytech a při dně. Při teplotě vody nad 16 C upadá do letní letargie. Aktivita narůstá s klesající teplotou vody, maximální je při teplotě pod 5 C. Aktivní je v noci, při zakalené vodě po dešti i ve dne. Živí se zoobentosem, větší kusy loví raky, ryby i obojživelníky. Tře se v zimě (XII-II) při teplotě vody pod 4 C, často pod ledem. Tření probíhá jednorázově ve skupinách na písčitém dně v místech s klidnější vodou. Vytírá se i uměle v líhních.

Význam:

Má velmi chutné maso bez svalových kůstek, podobně jako u všech treskovitých ryb jsou pochoutkou pečená játra. V ČR i SR považován za zranitelný druh.

Losos obecný Salmo salar
Losos obecný

Salmo salar

Losos obecný- Salmo salar

Výskyt:

V minulosti táhl ke tření do Labe a jeho přítoků. Na Moravě se vyskytoval v Odře, Olši a Opavě, v SR v Dunajci a Popradu. Poslední losos byl v ČR uloven v roce 1948 a v SR 1947. V roce 1998 byl přivezen odkrmený plůdek z Německa a vypuštěn do Kamenice, Ploučnice a Ohře. V roce 2002 byl v Kamenici zjištěn výskyt 4 dospělců a v letech 2003-2004 zde bylo zaznamenáno tření.

Popis:

Ryba dlouhá až 1,5 m s hmotností i nad 40 kg. Tělo je z boku zploštělé a poměrně vysoké. Černé skvrny ve tvaru x na stříbřitě zbarvených bocích jen zřídka zasahují pod úroveň postranní čáry. Ocasní ploutev je mělce konkávní. Zuby jsou na radličné kosti uspořádány v mediánní linii. Dospělí MM mají v období tření v předu na dolní čelisti pojivový, nahoru zahnutý hák.

Způsob života:

Po 1-3 letém pobytu v moři lososi táhnou ke tření do řek. Běžně se třou v párech od konce X do začátku I. Při tření F klade jikry mezi štěrk do vyhloubených rýhovitých jam až 3 m dlouhých. Většina dospělých ryb se poté ihned vrací do moře, starší jedinci však hynou. Mohou se třít 2-5 krát za život. Mladí lososi po 1-5 letech pobytu ve sladké vodě táhnou do moře. Strdlice se živí hmyzími larvami a náletovým hmyzem. Dospělí lososi loví hmyzí larvy a ryby, v době tření potravu nepřijímají.

Význam:

V ČR a SR je zatím považován za druh ve volné přírodě vymizelý.

Lipan podhorní Thymallus thymallus
Lipan podhorní

Thymallus thymallus

Lipan podhorní- Thymallus thymallus

Výskyt:

Původní druh horských a podhorských řek po celém územní ČR. V SR se vyskytuje hlavně v povodí Váhu, Popradu, Hornádu a Hronu, chybí jen v některých tocích na východě. Obývá místa, kde se střídá proud na mělkých prazích s klidnější hlubší vodou. Oproti pstruhovi nevyžaduje úkryty, objevuje se i v otevřených vodách. Žije i v některých údolních nádržích a v tocích pod nimi.

Popis: 

Velikost do 35-50 cm a 1 až 2,5 kg. Má spodní ústa a nad nimi krátký rypec. V ústech jsou na čelistech a na patře drobné štětinkovité zoubky. Ústa zasahují jen k přední hranici oka. Ocasní ploutev je hluboce vykrojená. Hřbet dospělých ryb je tmavě šedozelený s nádechem do modra. V době tření je hřbetní ploutev pestře zbarvená se střídajícími se černými a červenými políčky. Mladé ryby jsou celkově světlejší, převažuje stříbřité zbarvení.

Způsob života:

Žije ve skupinách, starší jedinci žijí samotářsky u dna. Živí se zoobentosem, v potravě převažují larvy hmyzu, drobní korýši, červi a plži. Loví i náletový hmyz. Tře se v párech od 1/2 IV do 1/2 V v proudivé vodě, teplé 8-10 C, na štěrkovitém až písčitém dně. Běžně se dožívá 3-5 let, ojediněle až 10 let.

Význam:

Vzhledem k výraznému kolísání početnosti  jsou přírodní populace posilovány násadou z umělých odchovů. Početnost a rozšíření se do konce 60. let 20. století zvyšuje. Hospodářsky významná ryba. Představuje vrchol sportovního rybolovu, loví se muškařením. Má chutne nízkotučné maso, které v čerstvém stavu voní po tymiánu. 

Lín obecný Tinca tinca
Lín obecný

Tinca tinca

Lín obecný-Tinca tinca

Výskyt:

V ČR s SR ve středních a dolních tocích řek, v rybnících a údolních nádržích. Vyhledává zejména mělčí prohřáté úseky a zátoky s bahnitým dnem a zarostlé vegetací.

Popis:

Dosahuje délky do 30-70 cm a hmotnosti až 7,5 kg. Na hlavě jsou malé oči a malá koncová ústa s párem krátkých vousků. Šupiny jsou velmi drobné, ploutve jsou zakulacené. Tělo je tmavozelené se zlatavým leskem, břicho je světlejší, ploutve  naopak tmavé, šedočerné.

Způsob života:

Dobře snáší vyšší teplotu, nižší pH a nedostatek kyslíku. Živí se rozmanitými bezobratlými živočichy dna, obzvláště červy, larvami jepic a měkkýši. Dospívá ve 3-4 roce, tře se dávkovitě v V-VII při teplotě vody nad 18 C. Může se dožít až 20 let.

Význam:

Cenná hospodářská ryba s velmi chutným masem. Je výhodným vývozním artiklem na trhy západních zemí, kde je více ceněna než u nás.

Koljuška tříostná Gasterosteus aculeatus
Koljuška tříostná

Gasterosteus aculeatus

Koljuška tříostná-Gasterosteus aculeatus

Výskyt:

Původně obývala mořská pobřeží a ústí řek. V Čechách byla vysazena do rybníčků a tůněk akvaristy již před koncem 1. světové války, zejména v okolí Prahy a ve středním Polabí. Dnes je známa z Labe, Pšovky a Černovického potoka na okraji Brna. V SR se objevila v roce 1967 v Dunaji pod Bratislavou a poté byl prokázán její masový výskyt v ramenech a kanálech VD Gabčíkovo.

Popis:

Dosahuje obvykle délky 4-8 cm. Před hřbetní ploutví jsou 3 volné tvrdé trny. Trup je pokryt kostěnými destičkami, nebo je tělo holé. Boky jsou stříbřitě bílé. MM mají v době tření spodní část těla oranžovou až červenou.

Způsob života:

Obývá zatopené příkopy a tůňky. Živí se larvami pakomárů a drobnými korýši. Pohybuje se v hejnech. M v době tření vytvářejí teritorium. Staví hnízdo z rostlinných zbytků, jež slepuje výměškem z ledvin. Trhavým tancem láká do hnízda F, která zde naklade jikry. M se vytírá postupně s několika FF.

Význam:

Modelová ryba pro fyziologické a etologické výzkumy.

Karas stříbřitý Carassius auratus
Karas stříbřitý

Carassius auratus

Karas stříbřitý- Carassius auratus

Výskyt:

Druh žijící i ve vodách, kde jiné ryby nežijí (znečištěné vody, meliorační kanály apod.). Obývá i pomalu tekoucí toky, údolní nádrže a větší rybníky. Do SR se začal šířit invazí z Maďarska v 60. letech 20. století. V 70. letech pronikl z Dunaje na Moravu a po roce 1980 i do Čech. Nyní se vyskytuje v řadě míst Čr a SR, a to i díky neúmyslnému rozvozu plůdku. U nás žije poddruh C. a. gibelio. Chována bývalá okrasná zlatá forma z východní Asie náležící k poddruhu C. a. auratus.

Popis:

Má větší tmavě lemované šupiny. Horní okraj hřbetní ploutve je mírně dovnitř prohnutý (konkávní), na zadní straně posledního zesíleného paprsku hřbetní ploutve je 20-23 zoubků, zpravidla směrem dolů se zmenšujících. Ocasní ploutev je hlouběji vykrojená. Pobřišnice je černá. Ve zbarvení těla chybějí zlatavé tóny. Shora je černošedý, boky jsou stříbřité.

Způsob života:

Živí se zoobentosem a zooplanktonem, úlomky rostlin, semeny i sinicemi. Žije v hejnech. Před třením táhne i proti silnému proudu a může tak rychle obsazovat nová stanoviště. Naše populace jsou z větší části jednopohlavní, tvoří je jen FF (tzv. gynogeneze). Od roku 1992 se v Podyjí objevují i MM, což nasvědčuje vytváření standartních dvoupohlavních populací. Karas stříbřitý se může dožít až 15 let. 

Význam:

Expanzivní druh. Díky způsobu rozmnožování (sexuální parazitismus), odolnosti k podmínkám prostředí a širokému potravnímu spektru může úspěšně konkurovat jiným druhům ryb včetně chovným.

Karas obecný Carassius carassius
Karas obecný

Carassius carassius

Karas obecný- Carassius carassius

Výskyt:

Obývá tůně, zabahněné rybníky a slepá ramena v nížinných oblastech ČR a SR. Vyskytuje se ostrůvkovitě. V ČR je znám ze středního Polabí, povodí Vltavy, Dyje a Moravy. Díky schopnosti krátkodobě přežívat v teplé zakalené vodě bez kyslíku se může objevit i v mělkých periodických vodách.

Popis: 

Dosahuje délky až 40 cm a hmotnosti 1,7 kg. Zakrnělá nízkotělá forma (C. carassius m. humilis) dorůstá jen do 10 cm. Okraj hřbetní ploutve je klenutý (konvexní), poslední nerozvětvený paprsek je zesílený a má na zadní straně okolo 30 drobných stejně velkých zoubků. Požerákové zuby jsou jednořadé. Ústa jsou malá, horní, bezvousá. Hřbet a boky jsou zbarveny hnědozeleně s nádechem do zlatova, břicho je zlatožluté a párové ploutve nažloutlé. Výstelka břišní dutiny je světlá. Mladí jedinci a zakrnělá forma mají před ocasní ploutví nápadnou tmavou skvrnu.

Způsob života:

Žije skrytě, aktivní je ve večerních hodinách. Živí se převážně zooplanktonem, případně detritem nebo i částmi rostlin. Tře se po druhém přezimování. F klade jikry ve 3-5 dávkách na vodní rostliny od jara až do léta. Ve stálých tůních žije i více než 8 let.

Význam:

Početní stavy a rozšíření v posledních 20 letech drasticky poklesly v důsledku meliorací, odvodňování a konkurenčního tlaku karase stříbřitého. V ČR je hodnocen jako zranitelný druh. 

 

Kapr obecný (lysec) Cyprinus carpio
Kapr lysec

Cyprinus carpio

Kapr lysec- Cyprinus carpio

Výskyt:

Pravlastí kapra je pravděpodobně oblast od Japonska až k Černému moři. Do střední Evropy pronikl až před 10-8 tisíci lety, kdy se objevil v Dunaji a jeho přítocích. Výskyt v jiných povodích západní a střední Evropy je nepůvodní, kapr se tam dostal z rybničních chovů. Původní dunajskou nízkotělou říční formu označujeme jako dunajská sazana z Ukrajiny do Vodňan v roce 1983. Jeho původ je nejasný, může se jednat o druhotně zdivočelou formu evropského kapra, který se dostal do Japonska z Holandska již v 18. století. Posouzení původnosti nízkotělých forem kapra v Dunaji a dolní Moravě je problematické, protože se divoká forma snadno kříží s domácí rybniční formou, která se běžně dostává do těchto řek at už povodněmi, nebo záměrným vysazováním. Genetické analýzy nízkotělých exemplářů ulovených po povodních v roce 1997 v aluviu Dyje nepotvrdily přítomnost ani východoasijské formy dunajského sazana. Pro restituovaného dunajského kapra je navrhován původní název Cyprinus carpio carpio m. hungaricus. Rybniční formy vznikly domestifikací dunajského sazana a byly po Evropě rozšiřovány již Římany. První zmínky o chovu kaprů v českých zemích pocházejí z 11. století. Chovné rybníky byly zakládány v 15. a 16. století, zejména v jižních Čechách a na Moravě. Moderní metody chovu byly zavedeny ve 2. polovině 19. století a používají se dodnes. V současnosti jsou vyšlechtěné rybniční formy kapra obecného rozšířeny ve všech typech stojatých vod včetně údolních nádrží a ve větších tocích mimopstruhových pásem po celém území ČR a SR. Vedle domácích forem se u nás chovají i okrasné barevné formy označované jako koi, vyšlechtěné v Japonsku. U kapra obecného je v současnosti uznáváno několik poddruhů. Všichni evropští kapři náleží k poddruhu C. c. carpio. Kulturní rybniční formy jsou označování jako C. c. carpio f. domestica.

Popis:

Velká ryba dorůstající až 1 metr (maximálně 1,5 metru) a vážící i přes 20 kg (max. 37,5 kg). Zatímco divoká říční forma má nízké válcovité tělo, kulturní rybniční formy mají hřbet a břicho vyklenuté, ze stran stlačené. Ústa jsou polospodní se 2 páry vousků. Menší pár je na horní čelisti, je tmavší, u malých ryb málo patrný. Delší pár je téměř v koutcích úst, je světlý, vždy dobře viditelný. Základna hřbetní ploutve je dlouhá, je výrazně delší než základna řitní ploutve. Poslední nerozvětvený paprsek (osten) těchto ploutví je zesílený a na zadní straně pilovitý. Požerákové zuby jsou trojřadé. Zbarvení je variabilní, závisí na prostředí, stáří, obsahu tuku a na genetickém základu. Je silně ovlivněno šlechtěním. Hřbet je nejčastěji tmavozelený až hnědý, světlejší boky přecházejí do špinavě žlutého tónu, břicho je bělavé až nažloutlé. Byly vyšlechtěny různé formy, které lze podle ošupení rozdělit na 4 základní typy. Standardní je forma šupinatá, u níž je tělo pokryto stejně velkými šupinami. Řádkový kapr má na postranní čáře řadu velkých eliptických šupin, která může být souvislá nebo přerušovaná. Kromě toho má menší šupiny jednak v řadě pod hřbetní ploutví, jednak ve skupinách na bázi ostatních ploutví. U lysé formy chybí středová řada velkých šupin, jinak je uspořádání šupin podobné jako u řádkové formy. Hladký kapr nemá nikdy souvislou řadu šupin, šupiny bývají na bázi ploutví, někdy jsou jednotlivé šupiny roztroušeny po těle. Šupiny však mohou úplně chybět.

Způsob života:

Obývá nejčastěji pomalu tekoucí a stojaté vody. Vyhýbá se proudivým úsekům řek. S oblibou vyhledává dobře prosluněné úživné vody s měkkým bahnitým dnem a zčásti zarostlé ponořenou vegetací. Ve vegetačním období se sdružuje do hejn. Za teplých dnů plavou kapři těsně pod hladinou, mohou vyskakovat i nad ni. Často vplouvají i na mělčiny, jinak se drží spíše v hlubší vodě u dna. Aktivita je závislá na světle a teplotě, nejvyšší je obvykle za soumraku a v ranních hodinách, vysoká však může být i během noci. V zimě kapr nepřijímá potravu a zdržuje se v hejnech v hluboké vodě u dna. Nesnáší prudké změny teplot. Požadovaný obsah kyslíku rozpuštěného ve vodě je ve vegetačním období nad 6,5 mg/l, v zimě nemá poklesnout pod 3 mg/l. Plůdek se živí planktonem, dospělí kapři bentosem, mají široké potravní spektrum, v němž převažují larvy vodního hmyzu, vodní ploštice, červi, měkkýši, ale v potravě se objevují i řasy a části vyšších rostlin. Přijímá také člověkem předkládané krmivo. Divoká forma pohlavně dospívá ve 3-5. roce. MM rybničních forem dospívají ve 2-3., FF ve 3-4. roce života. Tření probíhá při teplotách vody okolo 15 C, nejčastěji v V-VI. Ke tření vyhledává příbřežní louky zatopené při jarních rozlivech vody. Jikry jsou kladeny v několika dávkách, plodnost závisí na velikosti F, počet jiker může dosáhnout až 1,7 miliónu. Rekordní věk je 50 let. Tržní kapr prodávaný u nás o vánocích je převážně tříletý.

Význam:

Hospodářsky naše nejvýznamnější ryba, která je již 5 století produkčně rozhodujícím druhem v našem rybářství. Roční produkce kapra v rybnících ČR se pohybuje v rozmezí 0,5-3 t/ha. Divoká forma je v ČR i SR hodnocena jako kriticky ohrožená.

Kapr obecný Cyprinus carpio
Kapr obecný

Cyprinus carpio

Latinsky: Cyprinus carpio

Lovná míra: 40 cm Doba hájení: 1.1.- 31.5.

Historie

Kapr obecný je ryba, bez které se na štědrý den objede jen málo domácností. Kapr patří do rodu Cyprinus carpio, nejvíce se ryba vyskytuje v Asii a Epropě. Kapr má rád stojací vody nebo mírně tekoucí, drží se spíše u dna kde je více bahna, ve kterém ryje hlavou. Původ se uvádní Čína, Vietnam, Černé a Kaspické moře. Od 13. století se začal postupně rozšiřovat v Evropě a dnes Kapra najdete téměř po celém světě. Australané dokonce považují Kapra jako podřadnou rybu.

Potrava a vliv na růst Kapra

Kapr obecný se živí červy, hmyzem, shnilými rostlinkami a dalšími živočišnými odpadky, na které na dně rybníka narazí. V zimě kapři tiše čekají u dna na jaro, kde mají dostatek potravy. Tření kaprů bývá zpravidla v měsících květen a červen. Říční kapr se stěhuje do rybníka nebo jezera, aby tam nakladl jikry. Dokáže překonat i nižší jezy. Kapr dorůstá do značných rozměrů, 30 kilové úlovky nejsou výjímnkou. Jeho rúst závisí na množství potravy a závisí na teplotě vody, kdy v teplejších vodách roste i dvakrát rychleji. Dožívá se kolem 20 roků, může až 40-ti.

Kaprovi vyhovují spíše mělkčí vody s hloubkou 2-4 metry. Taková voda je zpravidla teplejší a takovou má kapr obecný rád. Od teploty kromě rústu závisí i jeho žravost, kdy při teplotě kolem 24 stupňů dosahuje maxima. Prostředí ovlivňuje nejen rúst ale i zbarvení. Kapři žijí v hejnách, čím větší ryby, tím menší hejna. Ti největší kapři žijí samořářským životem. Mají svůj denní rytmus, podle kterého se řídí. Po nočním odpočinku, který trvá pouze 2-3 hodiny kapři putují do hlubších míst. V průběhu dne, kdy se voda otepluje se přesouvají do mělkčích míst.

Tipy pro lov kapra

  • kapr obecný je opatrná a nedůvěřivá ryba, u vody je vhodné zvolit tmavší oblečení a nízkou hlučnost (platí ikdyž budete chytat dále od břehu), velký zřetel je třeba brát na dobrou rybářskou výbavu a způsob upevnění nástrahy na háček.

  • úspěch při lovu je často podmíněný vnaděním, tady by měl být rybář trpělivý a mělo by být delší, pravidelné a v rozumné míře, aby jste ryby nepřekrmili

  • kapr se loví nejčastěji ve dne, za zamračeného počasí se doporučuje lovit i celý den, pokud je slunečno a ryby se vyhřívají pod hladinou tak je možné lovi na plavák nebo bublinu

  • při silném větru je dobré nahazovat na místa, kde vlny nenaráží o břeh nebo překážky ve vodě, čím vodu víří.

Kapr obecný byl za celou dobu svojí existence šlechtěný, existuje více druhů a dokonce jsou kapři zcela bez šupin. Co se týká rozmnožování kapra, pohlavní dospělosti dosahují kapři ve druhém až čtvrtém roce. V době páření má samec po svém těle tzv. třecí vyrážku. Tření začíná od poloviny května do konce června, v chladnějších vodách trvá déle. Kapr se nepáří ve vodních rostlinách nebo mělkých vodách. Samička kapra snáší až okolo milionu jiker a vystřídá několik samců. Za 3-5 dní se vylíhne malý plod, žloutkový váček mu zabezpečí potravu na 3-6 dní a potom je už malý kapr odkázán sám na sebe.

Ježdík žlutý Gymnocephalus schraetser
Ježdík žlutý

Gymnocephalus schraetser

Ježdík žlutý- Gymnocephalus schraetser

Výskyt:

Vzácný říční druh, vyskytující se v Dunaji a ve spodních částech jeho větších přítoků. Na východním Slovensku je znám z Tisy, Bodrogu, Latorice, Laborce a Uhu. V ČR je jen na jihovýchodní Moravě, kde dosahuje v řece Moravě po Hodonín a v dolní Dyji po Novomlýnské nádrže. Vyhledává hlubší místa s proudící vodou a písčitým až kamenitým dnem. 

Popis:

Oproti ostatním ježdíkům je štíhlejší, má nízké tělo dlouhé 15-20 cm a vážící 40-80 g. Hlava je protáhlá, oči menší. Přední skřelová kost je na zadním a spodním okraji zoubkovaná i spodní skřelová kost má ozubený okraj. Má citronově žluté, během tření zlatavé boky a na nich 3-4 podélné úzké rovnoběžné černé pruhy, někdy přerušované.

Způsob života:

Živí se nejčastěji larvami vodního hmyzu. Na rozdíl od ostatních ježdíků aktivní ve dne. Tře se v III-V na štěrkovitém dně v proudící vodě o teplotě 8-14 C. 

Význam:

Bez hospodářského významu. V ČR hodnocen jako kriticky ohrožený, v SR jako zranitelný druh.

Ježdík obecný Gymnocephalus cernuus
Ježdík obecný

Gymnocephalus cernuus

Ježdík obecný- Gymnocephalus cernuus

Výskyt:

V dolních tocích řek, průtočných rybnících a údolních nádržích, vzácněji v podhorských tocích. Preferuje pomalu tekoucí a stojaté vody. 

Popis:

Tělo je dlouhé 15-20 cm. Dosahuje hmotnosti 50-100 g. Hřbetní linie je mírně vyklenutá. Oči jsou velké. Hlavní skřelová kost (operculum) má na zadním okraji 1 silný trn. Spodní skřelová kost má spodní hranu hladkou. Zadní okraj hřbetní ploutve směřuje šikmo k ocasnímu násadci. Hřbet je šedo- až olivověhnědý, boky světle hnědavé, břicho žlutavé. Na bocích, na hřbetní a ocasní ploutvi husté drobné šedočerné skvrny. 

Způsob života: 

Náročný na obsah kyslíku ve vodě, vyhýbá se proudícím úsekům. Žije v hejnech. Odpočívá přes den u dna, za soumraku se vydává za potravou ke břehu. Živí se po celý rok zoobentosem. Tře se v IV-VI nejčastěji na písečném dně při teplotě 10-12 C. F lepí jikry na rostliny. Dožívá se až 11 let.

Význam:

Bez hospodářského významu.

Jeseter velký Acipenser ruthenus
Jeseter velký

Acipenser ruthenus

Jeseter velký- Acipenser sturio 

Výskyt: 

Ještě v 19. století táhl Labem vzácně až do pražské Vltavy. Poslední doklad je z roku 1903 z Labe u Prosmíku.

Popis:

Velký až 3,5 metru, dosahuje hmotnosti až 320 kg. Má kuželovitý rypec a hladké vousky. Bočních štítků je 24-33. 

Způsob života:

Je více vázán na moře než jiné druhy tažných jeseterů. Do řek vplouvá jen na tření. Dožívá se až 40 let. Potravu v řekách tvoří mlži, drobní korýši. V moři převažují drobné ryby.

Význam: 

Nadměrný lov, znečištění hlavních evropských řek a výstavba přehradních nádrží během 19. století vedly téměř k jeho vyhubení. V České republice považován za vymizelý druh.

Jelec tloušť Leuciscus cephalus
Jelec tloušť

Leuciscus cephalus

Jelec tloušť- Leuciscus cephalus

Výskyt:

V Čr i SR běžná ryba všech typů tekoucích vod. Hojný je tam, kde má dostatek úkrytů (balvany, podemleté břehy, kořeny břehových porostů). Přizpůsobil se rychle se měnícím podmínkám a ve většině řek je dominantním druhem.

Popis: 

Má téměř válcovité tělo dosahující u nás maximálně délky 60 cm a váhy do 5 kg. Nízká hlava má široké klenuté temeno. Koncová ústa dosahují až za přední okraj oka. Typická je zaoblená řitní ploutev. Poměrně velké šupiny jsou temně lemované a vytvářejí síťovitou kresbu. Zbarvení je proměnlivé, tělo je nejčastěji na hřbetě olivově zelené, na bocích žlutohnědé až stříbřitě žluté. Břišní a řitní ploutve jsou načervenalé. Oční duhovka je zlatá.

Způsob života:

Plachá hejnová ryba, trávící většinu času v úkrytu. Je věrná úseku toku, ve kterém žije. Jen na tření podniká krátké tahy. Je všežravou rybou. Větší jedinci jsou draví, loví menší ryby, raky, žáby i drobné savce. Tloušť sbírá i rostlinou potravu včetně ovoce. Je aktivní i v chladných obdobích roku. Tře se v V-VI při teplotě vody nad 13 C. F klade jikry ve 2-4 dávkách na štěrkový nebo kamenitý podklad. 

Význam:

Oblíbená ryba sportovního rybolovu. Snáší i silné znečištění.

Jelec proudník Leuciscus leuciscus
Jelec proudník

Leuciscus leuciscus

Jelec proudník- Leuciscus leuciscus

Výskyt:

Žije v chladných řekách s vysokým obsahem kyslíku ostrůvkovitě na většině území ČR a SR. 

Popis:

Nejmenší z jelců dorůstají délky 22-25 cm. Tělo je nízké, protáhlé, s úzkou hlavou a malými polospodními ústy. Hřbet je šedomodrý, hřbetní a ocasní ploutve jsou tmavé, párové ploutve a ploutev řitní žlutavé nebo jen slabě načervenalé.

Způsob života:

Žije v hejnech ve spodních vrstvách vody. Navečer často vyplouvá k hladině a vyskakuje za hmyzem létajícím nad hladinou. V potravě je zastoupen i zoobentos. Vytírá se v prudce tekoucí vodě. v IV-V, F lepí jikry na štěrk nebo písek. 

Význam:

V Slovenské republice patří ke zranitelným druhům.

Jelec jesen Leuciscus idus
Jelec jesen

Leuciscus idus

Jelec jesen- Leuciscus idus

Výskyt:

Druh dolních úseků řek s hlubší, pomalu proudící vodou. V SR se vyskytuje v Dunaji, Moravě, Váhu, Žitavě, Hronu a v povodí Tisy. V ČR je znám z Polabí, dolní Vltavy a Berounky. Hojný je zejména v jihomoravských řekách. Červeně až zlatavě zbarvená xantorická aberace, tzv. zlatý jesen, byla vysazena ve Štrbském plese, kde se i reprodukuje. Dnes je tato okrasná forma vysazována i do parkových rybníčků.

Popis:

U nás dosahuje až 60 cm a 3 kg váhy. Tělo je vyšší než u jiných jelců. Má malá koncová ústa a vykrojenou, vzácněji uťatou řitní ploutev. Šupiny jsou menší, jejich počet v postranní čáře je ze všech jelců nejvyšší (55-63). Tělo a ploutve jsou zbarveny obdobně jako u proudníka, celkově je ale jesen tmavší. 

Způsob života:

Ke tření migruje proti proudu a vytírá se v méně vodnatých přítocích. Živí se převážně larvami hmyzu, červy, korýši, ale také náletovým hmyzem. Tření probíhá od konce III-V při teplotě vody 8-10 C. F klade jikry dávkovitě na ponořenou vegetaci nebo na štěrk, kameny a jiné předměty.

Význam:

V ČR i SR je považován za zranitelný druh.

Hrouzek obecný Gobio gobio
Hrouzek obecný

Gobio gobio

Hrouzek obecný- Gobio gobio

Výskyt:

Obývá tekoucí i stojaté vody s výjimkou studených horských toků. V ČR a SR je běžný. 

Popis:

Tělo je dlouhé 12-15 cm. Je relativně vyšší než u ostatních druhů. Ocasní násadec je z boku stlačený. Na bocích je řada 6-12 velkých tmavých skvrn. Drobné tmavé skvrny na ocasní ploutvi nejsou uspořádané do řad. Vousky obvykle dosahují jen k přední hranici oka. 

Způsob života:

Vyhledává nerovné kamenité nebo štěrkovité dno. Potravu nasává ze dna. Tvoří ji zoobentos, řasy a rostlinný detrit. Tře se dávkovitě v V-VI na písečném dnu. Dožívá se max. 7-8 let.

Význam:

Početnost se v některých místech snižuje v důsledku zanášení dna kalem.

Hořavka duhová Rhodeus amarus
Hořavka duhová

Rhodeus amarus

Hořavka duhová 

Patří mezi menší sladkovodní ryby žijící v evropských vodách. Sameček je mnohem větší než samička. Maso hořavky je hořké a proto o ni dravé ryby možná kromě okouna nezavadí. Pro svou hořkost si ji ani neberou domů rybáři.

Hlavatka podunajská Hucho hucho
Hlavatka podunajská

Hucho hucho

Hlavatka podunajská, Hlavatka obecná- Hucho hucho

Výskyt:

Původní chladnomilný druh podhorských rychle tekoucích vod s kamenitým až štěrkovitým dnem. Původní slovenské populace dnes přežívají již jen v Dunaji, ve Váhu a jeho přítocích. V ČR se původně vyskytovala v dolní Moravě a Dyji. Dnes žije už jen v Dyji u Znojma a ve Vranovské přehradě z umělého chovu.

Popis:

Ryba dosahující v SR max. délky 1,53 m a váhy 46 kg. Tělo je torpédovité, kruhovitého průřezu. Vyznačuje se velkou klínovitou hlavou. Patrové zuby spolu se zuby na vomeru tvoří nepřerušený oblouk. Typické je bronzové zbarvení boků a drobné černé skvrny ve tvaru písmene X zasahující i pod postranní čáru.

Způsob života:

Je aktivní celoročně. Od velikosti 6-10 cm se živí výlučně rybami. Žije v malých hejnech a tvoří skupinová teritoria. Na jaře se hejnka stěhují proti toku na trdliště a zde se rozpadají na jednotlivé páry. Tření probíhá v IV-V ve vodě o teplotě 5-15 C. Dožívá se i přes 60 let.

Význam:

Snižující se početnost původních slovenských populací vedla k jejímu zařazení mezi kriticky ohrožené druhy. V ČR je považována za druh v přírodě vymizelý.

Drsek menší Zingel streber
Drsek menší

Zingel streber

Drsek menší, Kolok malý- Zingel streber

Výskyt:

Žije v proudivých úsecích potoků a řek. V SR byl zjištěn v Dunaji a  jeho přítocích včetně jejich podhorských úseků. Vyskytuje se ve Váhu, Kysuci, Turci, Oravě, Nitře, Tise. Z ČR byl v minulosti uváděn z Moravy až k Hodonínu. V roce 2003 byl po několika desetiletích znovu prokázán v dolním úseku Moravy a Dyje.

Popis:

Velikost 14-16 cm. Ocasní násadec je nápadně dlouhý, tenký, válcovitý. Husté černé skvrny na světle hnědavém podkladě boků splývají do 5 širokých šikmých pruhů. V přední hřbetní ploutvi je jen 7-9 ostnů. Mezera mezi 1. a 2. hřbetní ploutví je znatelně větší.

Způsob života:

Je podobný jako u Drsku většímu. Zdržuje se u dna v místech se silným proudem, kde strmé břehy přecházejí do rovného dna. Tře se v III-IV při teplotě vody 8-11 C. Je velmi citlivý na kvalitu vody.

Význam:

V ČR a SR je kriticky ohroženým druhem.

Cejnek malý Abramis bjoerkna
Cejnek malý

Abramis bjoerkna

Cejnek malý, Pleskáč zelenkavý- Abramis bjoerkna

Výskyt:

Obývá i stojaté vody záplavového území nížinných řek, průtočné rybníky a údolní nádrže. V ČR a SR je běžným druhem.

Popis:

Obvykle do 25 cm dlouhý (max. 35cm). Má malou hlavu s nápadně velkýma očima. V řitní ploutvi je jen 18-23 rozvětvených paprsků. Stříbřité šupiny na bocích jsou širší než u podobného cejna velkého. Liší se i načervenalým zbarvením bází párových ploutví.

Způsob života:

Pohybuje se ve volném sloupci. Živí se převážně zooplanktonem. Aktivní je zejména ve dne. Tře se v V-VI při teplotě vody 16-20 C, jikry klade na vodní rostliny. Dožívá se až 17 let.

Význam:

Bez hospodářského významu.

Cejn velký Abramis brama
Cejn velký

Abramis brama

Cejn velký, Pleskáč vysoký- Abramis brama

Nebo také pražma (Abramis brama) se zdržuje v řekách, jezerech, rybnících a bahnitých místech. Zkušení rybáři většinou poznají, kde se cejn zdržuje, vesměs na základě zakalené vody. Cejn žije rád ve větších houfech.

Tření je obvykle v noci, kde jde často slyšet mrskání na hladině převážně za teplého počasí. Tře se v hejnech při teplotě vody 15-18 C. 

Dožívá se 15-20 let. Má chutné maso vhodné zejména k uzení.

Cejn siný Abramis ballerus
Cejn siný

Abramis ballerus

Cejn siný, Pleskáč siný- Abramis ballerus

Výskyt:

Obývá vzácně větší nížinné toky. V ČR se dnes vyskytuje v dolní Moravě a jejích přítocích. Nově byl zjištěn v Labi pod Střekovem. V SR žije zejména v Dunaji a jeho přítocích, na východě pak v Latorici a Tise.

Popis:

Z Cejnů má nejnižší a nejštíhlejší tělo (do 30 cm), z boků nápadně silně zploštělé. Řitní ploutev je dlouhá a nízká podobně jako u předchozího druhu. Na rozdíl od něj má ale ústa většinou zooplanktonem. Tře se v IV-V při teplotách 8-20 C v pomalu tekoucí nebo stojaté vodě. Jikry jsou kladeny na odumřelé rostlinstvo, ponořené kmeny apod. Dožívá se obvykle 7-8 let.

Význam:

V ČR i v SR je hodnocen jako zranitelný druh.

Cejn perleťový Abramis sapa
Cejn perleťový

Abramis sapa

Cejn perleťový, Pleskáč tuponosý- Abramis sapa

Výskyt:

Žije vzácně ve větších hloubkách pomalu tekoucích vod. V ČR je jen v dolním úseku Moravy a Dyje. V SR se vyskytuje v Dunaji a v dolní části jeho přítoků, dále pak na východě v Latorici, Laborci, Uhu a Bodrogu.

Popis:

Vyznačuje se polospodními ústy pod tupým rypcem. Nízká řitní ploutev je velmi dlouhá. Tělo je stříbřité s perleťovým leskem. Nepárové ploutve jsou šedé s tmavším lemem. 

Způsob života:

Hejnová ryba živící se zoobentosem. Tře se v IV-VI v proudu již při teplotě 11-15 C. Jikry jsou kladeny na rostliny nebo štěrk. Běžně se dožívá do 10 let.

Význam:

V ČR a SR je kriticky ohroženým druhem.

Bolen dravý Aspius aspius
Bolen dravý

Aspius aspius

Bolen dravý, Boleň dravý- Aspius aspius

Výskyt:

Říční ryba osídlující i údolní nádrže. V SR se vyskytuje zejména v Dunaji a ve všech jeho větších přítocích, na východním Slovensku pak v Hornádu, Latorici, Bodrogu, Laborci a Ondavě, z nádrží pak zejména Slňavě, Domši a Šíravě. V ČR je zejména z řady větších řek, ale především z údolních nádrží (Slapy, Orlík, Želivka, Vír , Novomlýnské nádrže). Zdržuje se ve volném vodním sloupci, v proudící vodě vyhledává klidnější místa, např. jezy, za většími kameny, za pilíři mostů.

Popis:

Dosahuje délky 60-80 (max. 100) cm a hmotnosti 4-8 (max. 15)kg. Tělo je štíhlé z boku zploštělé. Velká koncová ústa dosahují až pod oko. Dolní čelist je delší než horní. Je na ní bradový hrbolek zapadající do prohlubně v horní čelisti. Požerákové zuby jsou jednořadé, hladké, háčkovité zakončené. Párové ploutve jsou špičatě protažené, ocasní ploutev je hluboce vykrojená, její laloky jsou ostře zakončeny. Hřbet je šedomodrý, boky stříbřité a břicho bílé. Spodní ploutve jsou načervenalé, hřbetní a ocasní jsou zabarveny šedě s temnějšími okraji.

Způsob života:

V létě se zdržuje v blízkosti vodní hladiny dále od břehu. K břehům se přibližuje jen při lovu. V zimě se stěhuje do hluboké vody. Mladí jedinci tvoří malá hejna, dospělé ryby žijí samotářsky. Již od délky 10 cm žijí dravě. V potravě převažují menší druhy kaprovitých ryb a okouni do velikosti 15 cm. Tře se od IV-V při teplotě vody 8-10 C. Může se dožít až 15 let.

Význam:

Sportovními rybáři vysoce ceněná ryba.

jeseter maly acipenser ruthenus
Jeseter malý

Acipenser ruthenus

Jeseter malý- Acipenser ruthenus

Někdy nazývaný Jeseter obecný má svrchní pysky vmáčklé, fousky má krátké. Středy štítů skráňových stojí blíže ke špičce nosu. Štíty pod klíční kostí jsou hrubě zrnaté.

Hřbet má Jeseter malý nahnědlý, na břicho stříbřitě lesklé; kostěné štíty mají špinavě bílou barvu až do šeda a tvoří pět řad, jednu na hřbetě od hlavy až k hřbetní ploutvi, dvě po stranách a dvě na břiše. Kůže Jesetera je drsná od malinkých kostěných šupinek po těle ryby.

Ústa leží na zpodní straně. Žábry jsou stejně jako u ryb kostnatých, ale blána žaberní není podporována kostěnými články. Hřbetní ploutev vystupuje na zádech, kolmo nad ocasní ploutví. Kostru má Jeseter malý chruplavkovitou, čímž se lyší od koster všech českých ryb, že jeho páteř nekončí před ocasní ploutví, ale ve svrchní větší půli této ploutve a pokračuje až na konec.

Jeseter malý - výška a váha:

Vzrůstem patří Jeseter malý spíše k měnším druhům jeseterů. Dosahuje délky 40 – 60 cm a váhy 5 – 6 kg, vzácně se může vyskytnout o délce 60 – 100 cm a až do 15 kg váhy.

amur bily ctenopharyngodon idella
Amur bílý

Ctenopharyngodon idella

Amur bílý, Amur biely- Ctenopharyngodon

Výskyt:

Původem z jižní Číny. V roce 1961 byl poprvé dovezen na Třeboňsko a od té doby chován v rybnících a údolních nádržích. V roce 1967 se poprvé objevil ve slovenském úseku Dunaje a od roku 1972 je záměrně vysazován do dolních a středních úseků řek. (Labe, Dunaj, Morava, Dyje aj.), 

Popis:

U nás dorůstá až do 1,5 m a do hmotnosti i přes 20 kg. Tělo je válcovité, z boku stlačené až v ocasní části. Na hřbetě je olivově zelený, boky jsou v létě stříbřité, jinak zlatité. Hlava je široká, svrchu zploštělá. Koncová ústa jsou ve srovnání s podobným tlouštěm malá, dosahují sotva k přední hranici oka. Okraje hřbetní a řitní ploutve jsou rovné. Šupiny na bocích mají tmavý vnější okraj a vytvářejí síťovitou kresbu.

Způsob života:

Teplomilná ryba dobře snášející snížený obsah kyslíku. Žije ve volném sloupci v hejnech, živí se přednostně makrovegetací. U nás je amur uměle vytírán. Dožívá se 15 let. 

Význam:

Úspěšně aklimatizován. Je hodnocen jako cenná hospodářská a sportovní ryba. Využívá se zejména jako biomeliorátor zabraňující nadměrnému rozvoji vodní vegetace.

Candát obecný Sander lucioperca
Candát obecný

Sander lucioperca

Candát obecný- Stizostedion lucioperca

Výskyt:

Vyskytuje se v čistých vodách bohatých na kyslík. Obývá spodní úseky velkých řek a hluboké vodní nádrže. Díky umělému vysazování se v současnosti vyskytuje ve většině našich stojatých vod.

Popis:

Až 80 cm dlouhá ryba dosahující hmotnosti do 6 kg (max. 1m, 15-20 kg). Na čelistech je jednak vnější zubní oblouk, jednak jsou na patře vyvinuty další zuby, tvořící 1 i více vnitřních řad. Na rozdíl od candáta východního se mezi drobnými zuby objevují zvětšené, tzv. psí zuby, charakteristické jsou zejména 2 psí zuby vpředu. Ústa jsou větší, zasahují až za svislici spuštěnou ze zadního okraje oka. Mezi 1. a 2. hřbetní ploutví je krátká mezera. Hřbet je šedozelený až temně modrý, boky světlejší, břicho až bílé. Široké černozelené příčné pruhy (8-12) jsou jen v horní části těla trupu a s věkem se směrem dolů rozpadají ve skvrny. Skřele jsou lysé nebo jen v horní části kryté šupinami. Zadní okraj přední skřelové kosti je obloukovitý.

Způsob života:

Je stanovištní rybou, vyhledává členitější dno s kameny, potopenými kameny a pařezy. Mladé ryby loví larvy hmyzu a rybí plůdek. Dospělé kusy loví v mělké vodě výhradně ryby. Kořist požírá na rozdíl od štiky ocasem napřed. Tře se v párech do konce IV do V při teplotě vody 5-12 C na nezabahněných místech se štěrkovitým až písčitým dnem. M před třením třecí místo čistí. Dožívá se 15-25 let.

Význam:

Je chovnou rybniční rybou již od 18. století. Probíhá u ní poloumělý výtěr na umělé podložky z kořenových drnu trav a keřů, z chvojí, plastů apod. (hnízda). Násadou se také zarybňují volné vody. Jeho maso je vysoce ceněno. Je oblíbenou rybou sportovního rybolovu, citlivou na manipulaci.